S vozíkem na letišti

V červnu letošního roku jsem se vydala s rodiči na dovolenou do Řecka. Rozhodli jsme se pro krásný řecký ostrov Kréta. Dopravit se na tento ostrov je ale možné pouze letadlem, a tak nás čekala jedna velká výzva. Vzhledem ke komplikovanější přepravě elektrického vozíku jsem pro tuto cestu zvolila raději vozík mechanický.

Jak probíhá přeprava vozíčkáře letadlem?

Na Krétu jsme letěli z Ostravy do Heraklionu s leteckou společností Smartwings. Let trval přibližně dvě hodiny a dvacet minut, což bylo pro mě jakožto tělesně hendikepovaného člověka ještě přijatelná doba letu.

Letiště Leoše Janáčka v Ostravě nabízí parkovací místa přímo před odletovou halou pro ZTP zdarma po dobu 1 hodiny. Tento čas vystačí na vyložení vozíku a dalších zavazadel a přeparkování vozidla na jiné parkovací místo. Na letišti je několik parkovacích zón, které mají odlišnou cenu parkování dle vzdálenosti od odletové haly. My parkovali na parkovišti P5, které se nachází jen přes silnici od odletové haly, naproti železniční stanice. Cena parkování na 8 dní stojí 700 Kč, rezervaci parkovacího místa nám zajistila cestovní kancelář.

Na letiště jsme dorazili s více jak dvou hodinovým předstihem. Dvě hodiny před odletem se otevřela přepážka k odbavení, kde nám odbavili naše kufry a označili vozík čárovým kódem k odletu. Rozměry a váhu vozíku jsme nahlásili letecké společnosti již předem. U přepážky mě zaměstnanci letiště chtěli přesadit na erární mechanický vozík a můj vozík již odbavit, já jsem ale objasnila, že v jiném vozíku nevydržím sedět, a tak mi jej nechali až k odletu.
Obdrželi jsme palubní vstupenky, se kterými jsme pokračovali k bezpečnostní kontrole. Zde opět došlo ke komplikacím – s vozíkem obsahující kovovou konstrukci není možné projít skrz bezpečnostní rám. Proto jsem projela mimo tento rám a vzala si mě celní správa na osobní kontrolu do místnosti určené pro tyto účely. Zde mne zkontrolovali, dali mé boty na rentgen a odvezli zpět k mým spolucestujícím.

Pak už nás jen čekalo více než hodinové čekání na odlet. Tento čas jsme využili k nákupu nápojů v bezcelním obchůdku (přes bezpečnostní kontrolu není povoleno projít s tekutinami) a také jsme si zašli na bezbariérové WC.

Asi deset minut před plánovaným „boardingem“ do letadla nás vzal přednostně zaměstnanec letiště k letadlu, abychom měli dostatečný čas a prostor do letadla nastoupit. Na ostravském letišti mají pro tento účel k dispozici schodolez nebo nosítka, na kterých hasiči člověka s tělesným hendikepem vynesou po schodech na palubu letadla. Obě tyto pomůcky jsou velmi úzké. To proto, aby prošly v uličce mezi sedadly. Z toho důvodu nejsou vhodné úplně pro každého. Na palubě se už jen usadíte do sedadla. Doporučuji si také zajistit tzv. „seating“ (rezervaci sedadel), ať máte jistotu, že vaše sedadla budou co nejblíže východu. My měli zamluvenou pátou řadu, ale v Ostravě nám po domluvě přiřadili řadu druhou, která byla východu ještě blíž. Lidé s tělesným hendikepem nesmí sedět u nouzového východu a musí vždy sedět u okýnka, aby při případné evakuaci nebránili ostatním cestujícím.

Po usazení na palubě letadla se naloží mezi zavazadla i váš vozík. Doporučuji jej co nejvíce složit a všechny možné součásti, které jdou jednoduše sundat (např. podnožky, podsedák), k vozíku pořádně zafixovat (gumovými pavouky, gumou, folií apod.), případně uložit do nějakého pytle a ten připevnit k vozíku, aby se vám nic nezničilo a neztratilo.

Po příletu do Heraklionu jsme čekali, až všichni ostatní cestující opustí palubu a až pro nás přijede tzv. „ambulift“. Ambulift je taková pojízdná budka, která je vysokozdvižná a je možné ji zvednout do úrovně paluby letadla, čímž se vyhnete zdolávání schodů.

V ambuliftu již byl připraven můj vozík, který mi můj doprovod jen složil a posadil mě do něj. Pak už nás ambulift přepravil od letadla k letištní hale a hurá na hotel. 
 

O tom, jaká Kréta je a jak jsme si užili dovolenou, vám napíšu zase v příštím příspěvku.

Anežka