Rozhovory / Kamila Bocková

29.02.2020

Od narození žije se Spinální muskulární atrofií II.typu. Je to skvělá dvaadvacetiletá žena, která kolem sebe šíří dobrou náladu a nešetří úsměvy a laskavostí. Ráda poznává nové lidi a místa, přijímá výzvy a překonává překážky. Největší radost jí dělá, když může trávit čas s lidmi, které má ráda. Miluje hudbu, koncerty, psaní, literaturu, filmy a seriály. Jejím cílem je předávat inspiraci ostatním, které potkal stejný nebo podobný osud a ukázat jim, že život s handicapem není tragédie. Je členem týmu "To jsme my", kde má na starost mimo jiné sociální sítě, tvorbu obsahu a také linku důvěry. Kamila je hlavní tvůrcem rozhovorů na pokračování, ale tentokrát roli tazatele převzal mentor týmu Rostislav Honus. 

Jak vypadá Tvůj běžný všední den?

Mé dny jsou různé, hodně záleží na okolnostech. Nejsem úplně "ranní ptáče", takže se nebudím s východem slunce. Ráda si věci plánuju. Většinou už večer vím, co budu následující den dělat. Vše naplánovat samozřejmě není možné (a to je dobře), ale nemám ráda zmatek a tohle mi hodně pomáhá. Záleží taky na počasí. Když je hezky, trávím co nejvíce času venku, ve městě nebo kdekoli jinde mimo domov. Taky běžně pracuji na věcech pro tým "To jsme my". Večer se většinou dívám na seriály, poslouchám hudbu, píšu nebo prostě jen odpočívám a přemýšlím. 

Co budeš dělat dnes? Je hezky... 

Dnes se pravděpodobně stavím do knihovny a pak mám sraz s kamarádkou, se kterou jsem se dlouho dobu neviděla. Těším se na ni.

Co se Ti v dosavadním životě nejvíce podařilo? 

Dobrá otázka. Někdo by možná odpověděl "vysoká škola, popř. Nobelova cena"... Já se tomto směru držím více při zemi. Pro mě je úspěch už jen to, že jsem tady. Co se mé nemoci týče, je můj stav už nějakou dobu stabilizovaný. A můj hlavní lifegoal je to, že i přes všechny překážky se v současné době cítím vyrovnaná a šťastná. A právě to je to, na co jsem pyšná, protože sama vím, že to tak vždy nebývalo.

Co se muselo stát nebo co ses musela naučit, aby ses cítila šťastná a vyrovnaná? Jak to mám udělat já, abych si takhle život užíval? Co bys mi poradila?

Myslím, že zaručený recept neexistuje, každý na to musí přijít sám. Dobrá věc je naučit se umět radovat z maličkostí. Neřešit přehnaně názory druhých lidí a žít přítomným okamžikem. A když je člověk na dně, brát to tak, že to nemusí být konečný stav, ale jen jedna kapitola z jeho knihy života. Někdy je prostě dobré projít si špatným obdobím. Jak říkám, jsem vděčná za všechny dobré dny a jsem vděčná i za ty zlé, jelikož ty nás nakonec posunou někam dál, i když to zpočátku nevidíme. Tedy alespoň u mě to tak funguje. 

...

Pokud chcete vědět, jak rozhovor pokračoval dál, kterých témat se Rosťa s Kamčou dotkli a třeba i to, co pro Kamču znamená smysl života, klikněte na jeden z odkazů níž, kde najdete celou verzi rozhovoru.


To jsme my