10 důvodů, proč je super mít 4 kolečka navíc

Co si budeme povídat... často to vozíčkáři nemají vůbec lehké. Věčné překonávání bariér v podobě schodišť, nerovného terénu nebo i hloupého obrubníku. A to mluvím jen o překážkách fyzických. 

Ale přes to všechno je tady i pár dosti důležitých výhod, které na první pohled třeba ani nejsou vidět.

1. Parkování

Hned na začátek, vyhrazené parkování pro invalidy je prostě pecka. Tato parkovací místa se z pravidla nacházejí v blízkosti vchodu daného objektu a většinou jsou vždy volná, pokud teda nejedete na sraz vozíčkářů.

2. Držák na tašky, bundy a ostatní serepetičky

Možná to zní trochu divně, ale pokud máte vozík, jste prostě skvělý věšák. Kdokoli jde s vámi, ať už na nákupy nebo kdekoli jinde, má vystaráno. Bundu je možné jednoduše přehodit přes opěrku sedátka a tašky zase pověsit na nějakou tu trubku, úchytku nebo držátko na vozíku. A pokud ne, váš klín to jistí.

3. ZTP a ZTP/P

Tak k tomu asi ani není, co dodat. Výhoda nad výhody. Pokud máte jeden z těchto průkazů, máte vyhráno. A pokud rovnou vlastníte průkaz ZTP/P, pak jste vyhráli v loterii. Po předložení tohoto dokladu ve většině kin a divadlech nejenže platíte poloviční cenu, ale stejně tak ji platí i váš doprovod. A věděli jste, že na hudební festival Colours of Ostrava má průvodce hendikepovaného s tímto průkazem mimo jiné výhody vstup úplně zdarma? Takže pokud jste chodící osobou, tak si rychle běžte sehnat nějakého vozíčkáře, protože to prostě chcete!

4. Vypadáte mladší

Je asi poněkud sporné, jestli je to mínus anebo plus, ale z mé vlastní zkušenosti vím, že když sedíte na vozíku, jste logicky menší než lidi kolem vás, a tak se můžete zdát i o něco mladší než doopravdy jste, což vždy není úplně na škodu. Samozřejmě ne vždy. Například když jdete s o pár let starší kamarádkou po ulici a ji zastaví cizí paní s otázkou "kam že to jdete s dcerou?", tak to výhoda fakt není! A pokud jdete do sámošky pro víno a oni Vám ho nechtějí bez občanky prodat, i když Vám již 18 dávno odzvonilo, tak o tom se raději ani nezmiňuji! Katastrofa! Avšak hádám, že za takových pár let mi fakt, že vypadám mladší, asi vadit nebude.

5. Plánování

Ať chcete nebo ne, tak pokud jste vozíčkář, časem Vás situace přinutí si většinu věcí plánovat (pokud to ovšem nemáte přirozeně v povaze jako já :-) ). Zejména pak pokud jde o výlety či návštěvu neznámého prostředí. Jaké jsou tam chodníky? Je v té budově výtah? Je to tam prostorné? Díky tomu, že se naučíte vše si předem pozjišťovat a naplánovat, pak o moc snadněji dokážete předvídat nepříjemné situace a tím pádem se jim i vyhnout.

6. Nadhled

I kdybyste plánovali do aleluja, tak čas od času se prostě překážce nevyhnete. Ať už za to může špatná konstelace hvězd, přílišná vlhkost vzduchu nebo Měsíc v úplňku, někdy prostě všechno selže a nevyjde to tak, jak by člověk chtěl. Lidé na vozíku si z toho ale většinou příliš velkou hlavu nedělají, poněvadž jsou na tyto situace zvyklí a berou je s nadhledem jako nedílnou součást jejich životů.

7. Jste oporou pro kamarády. Doslova.

Teď (zase) jedna z mých vlastních zkušeností. Představte si situaci: Jdete s kamarádkou ven, ona si s sebou vezme brusle, jenže v půli cesty ji dojdou síly. A co udělá, když má s sebou vás na vozíku? No prostě se vás chytí a jedete! A můžu říct, že je to opravu legrace! Měli byste vidět ty pobavené obličeje kolemjdoucích! 

(Dodatek: Nelze praktikovat s mechanickým vozíkem, pokud nejste Rambo!)

8. Jste nepřehlédnutelní

Má duše lehkého introverta, která přílišnou pozornost velkého množství lidí nevyhledává, nesouhlasí, avšak přesto i toto čas od času může být výhoda. Někdy si situace prostě vyžaduje to, aby byl člověk vidět a s vozíkem si buďte jistí, že vás zaručeně uvidí všichni!

9. Jisté pozorovací schopnosti

Někdo v tomto se mnou souhlasit bude, někdo ne. Ale když člověk nechodí a nemá tolik šancí k socializaci, tak dost často pokukuje po okolí, analyzuje a dokáže odhadnout lidi kolem sebe, aniž by si toho třeba oni sami všimli. Jednoduše řečeno invalidní člověk je dobrým pozorovatelem.

10. Na pohledy ostatních jste zvyklí

To, že na vozíku jste prakticky nepřehlédnutelní má, jak jsme si řekli, své výhody. Ovšem každá mince má dvě strany. Jednou za čas totiž můžete potkat jedince, kterému něco jako takt nic neříká, asi nikdy v životě neviděl vozíčkáře, a tak na vás může tento člověk zírat jako tele na nové dveře od chléva (nedej Bože pokud je ten pohled protkán lítostí). Tato situace příjemná věru není, ovšem přesto se zde dá najít něco pozitivního. Zdravý člověk by z podobné situaci mohl být dosti vykolejený, ale invalidní člověk je na takovéto příhody zvyklý, a tak má pohledy ostatních silně v paži, což může být výhodné.

Kamila